THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Švédské grindové duo CROWPATH – SAYYADINA si během své prozatím poslední pražské štace dávalo celkem slušně načas. Hodiny ukazovaly půl deváté a na pódiu to stále vypadalo, jako uprostřed dlouhé zvukové zkoušky. Desátá, „policejní“ hodina už pomalu klepala na dveře (byť den předtím ji na tom samém místě o patnáct minut přetáhli WOLVES IN THE THRONE ROOM), což nevěstilo nic dobrého.
Svých nástrojů se však vzápětí hbitě chopili první účinkující – trio CROWPATH. Technická smršť, která z nedávno zde recenzované nahrávky srší energií, solidně zafungovala i v koncertním podání. Ovšem nešlo se ubránit pocitu, že tomu riffovému buldozeru chyběla druhá kytara. I tak se však sekýrník Patrik Lundh snažil, seč mohl a díky jeho hbitým prstům a solidní technice si bylo možno krkolomnou hudbu CROWPATH vychutnat na patřičné úrovni. Repertoár tvořily především krátké a rychlé skladby, a přestože Švédové v rámci již vzpomenutých omezených nástrojových možností nezapomínali ani na techniku, vyzněl jejich set přímočařeji, než jsou zvyklí se prezentovat na studiových nahrávkách. Plus mínus půlhodinka věnovaná pozornosti těmto švédským sympaťákům se snad vyplatila i prozatím poněkud komornějšímu publiku.
To však ožívá s nástupem dalších zástupců Země tří korunek. I SAYYADINA momentálně účinkují jako trio, ale jejich značně přímočaré muzice to nijak neškodí. Energií nabitá, což platí asi pro každé představení této úderky, třičtvrtěhodina bylo možná to nejdivočejší, co během častého koncertování v našich končinách tito borci nabídli. Více než deset zběsilých skladeb je nám naservírováno ve zničujícím tempu. Sem tam kratší pauza na vydechnutí a jede se dál. SAYYADINA jsou skutečný živel, jehož jednoduchý a nekomplikovaný grind prostě skvěle baví a očividně se baví i kapela, jež jej produkuje. Vykřičený přídavek absolvuje alespoň dvojice Eriksson a Lindqvist (basa – kytara a vokály) v „kotli“ před pódiem, což známe především z hardcorových koncertů. Dalších zbytečných slov není třeba. Byl to solidní a rychlý výplach, přesně takový, jaký byl očekáván, a to samozřejmě i včetně kvalitativních nároků.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.